Červenec 2012

Deset dní, den desátý

29. července 2012 v 16:03 | Ivy |  Výzvy

Jedna zpověď.

Za těch pár dní, co tenhle blog existuje jsem tu na sebe prozradila spoustu věcí - na který nejsem pyšná, většinu z nich ani nikdo z mého reálného okolí neví a tak si mylsím, že žádná vzlášť zpověď není třeba, protože jsem toho v jakémsi pomatení mysli na sebe práskla a ještě prásknu dost.
Např.:
Nikdy jsem nikomu otevřeně neřekla, že jsem se kdysi řízla žiletkou... Nikdo neví, že i přes svou tvrdou stránku, kterou dávam na odiv jsem pořád pěkně naivní a čekám na svého prince... Nikdo neví jak žeru svýho učitele ze základky... Lidé, kterým jsem tady psala jak je mám ráda o tom vlastně ani neví... Nikdo neví, že sice vypadám tak vyrovnaně, ale spousta věcí co tu řeším mě zžírá zevnitř...

A ještě jedno něco:

The truth never set me free.

Paramore
A ano na poslední den téhle výzvy jsem se pěkně vysrala...

Deset dní, den devátý

28. července 2012 v 14:26 | Ivy |  Výzvy

Dva obrázky, které vystihují tvůj život v tuto chvíli a proč.

1. Čekání. To, co dělám dnes a denně. Neumím si pořádně užít den, čekám až to bude lepší a čekám že mi to spadne do klína sama Neumím si sama zařídit aby mi bylo líp. Čekám na spásu. Potýkám se s tím, ale celý život. Dívám se na ostatní jak žijí, ale já jne existuji. Pořád nespokojená, ale téměř neschopná s tím cokoliv udělat. Ráda bych se naučila umět žít každým momentálním okamžikem.
A lavička proto, že si při slově čekat vždycky představím sebe jak tam sedím, koukám na lidi a jejich životy neschopna žít ten svůj na plno.
2. Samotná. Mám okolo sebe spoustu lidí, ale teď čekejte úžasné klišé, necitím se mezi nimi šťastně a spokojeně, pořád mi k sobě někdo chybí.

Je zřejmé, že zítra bych psala o tom jak jsem šťasná, ale dnes, dnes to citím takhle.

Deset dní, den osmý

27. července 2012 v 12:21 | Ivy |  Výzvy

Tři věci, které tě vzrušují.

1. Ten kdo tu kdysi býval. Dlouhovlasý, velké ruce v nich kytaru, umí se smát, nepotřebuje být středem pozornosti přesto ho všichni berou, vyšší než já, viditelné klyční kosti tak trochu romantik ale pořád chlap.
2. Opravdu chytrý lidi. Horatio Cane, Robert Langdom, můj učitel dějepisu ze základy... na věku nezáleží :).
3. Alkohol. Sice jsme se opila dohormady tak dvakrát, ale už dvakrát jsme málem roztáhla nohy na nesprávném místě.

Beru to tak, že netoužíte po tom vědět kde mám erotogení zóny a jaké praktiky mě rozpálí s posteli ;).

Deset dní, den sedmý

25. července 2012 v 10:26 | Ivy |  Výzvy

Čtyři věci, co tě dokážou znechutit.

1. Nevěra. Může to být 'jen' kamarádka nebo kamarád a jakmile se dozvím, že byl někomu jakýmkoliv způsobem nevěrný ihned se mění celý můj pohled na něho.
2. Lži. Jakmile někdo lže - nejlíp mě do očí - znechutí mi to toho člověka tak, že se s ním automaticky snažím bavit co nejméně.
3. Opilí lidé. Protože mám doma jednoho notorického opilce už do mala, nenávidím to a vždycky když se mohu vyhnout takovým lidem a situacím s nimi tak se raději klidím.
4. Dívky, co nenosí kalhoty své velikosti a kouká jim holá zadnice nebo dokonce i zadnice s bombarďákama.

Deset dní, den šestý

24. července 2012 v 14:17 | Ivy |  Výzvy

Pět lidí, kteří pro tebe hodně znamenají (bez jakéhokoli pořadí).

1. člověk.
Je náš volejbalový trenér. Znám ho téměř osm let. Poznal mě jako malou, línou, ufňukoanou... postupem času neuvěřitelně pubertální a pak dospívají, teď doufám už majíc nějaký rozum je to bezva autorita a kámoš v jednom.
2. člověk.
Je tátova 'přítelkyně', která pro mě znamená víc než-li vlastní máma. Ano, bohužel a bohudík, že ji tu mám. Je mi neuvěřitelnou podporou a dospělou kamarádkou.
2. člověk.
Je moje teta z tátovi strany. Je to ten nejstarostlivější člověk, kterého znám. Vždycky má o mě starost, kterou by měli mít mí praví rodiče, bohužel ty na tohle zapomněli a tak tuhle funkci nahrazuje moje nejlepší teta na světě.
3. člověk.
Je moje sestřenice z tátovi strany. Zažily jsme si toho spolu sousty. Dobrý věci, špatný věci a všeho dost. Vždycky jí mohu říct cokoliv je sní sranda. Kamarádka jak má být.
4. člověk.
Moje babička z tátovi strany. Z části jí obdivuju. To, co si zažila s mým dědou bych opravdu nikomu nepřála a ona ho dokáže ještě mít ráda, i když vím, že to bude zřejmě jen proto, že je teď vážně nemocný dokázala přes svoje srdce přenést to, co málokdo a přesto se tváří hezky, mluví, směje a je to moje nejlepší jediná babička.
5. člověk.
Je kamarádka z volejbalu. Říkejme jí E. Takže E. přesto že nejsme velkolepé kamarádky a naše přátelství je takové vynucené pouze z volejbalu tak vím, že pokud mě něco trápí tak první si toho všimne ona, vyslechne mě, poradí mi, řekne k tomu upřímně svoje. Přijde vždycky, jsem za ní neuvěřitelně ráda.

Možná by to chtělo ještě šesté místo. Pro moje kdysi bývalé kámošky ze základky, které už bohužel moc nevydám.

Deset dní, den pátý

23. července 2012 v 11:49 | Ivy |  Výzvy

Šest věcí, o kterých si přeješ, abys je nikdy nebyl býval udělal.

1. Přala bych si aby nezpřetrhala vztahy s příbuznými z máminy strany. Je to třeba 5 let, co jsem neviděla svou druhou babču, dědu, tetu, strejdu, sestřenice.
2. Přála bych si abych se nerozhodla při volbě střední školy pro zdrávku.
3. Přála bych si abych nikdy nevzala žiletku a nepoužila ji na svoje ruce.
4. Přála abych si abych se v době puberty nechovala jako největší debil pod slunce (s tím jsou spojené i jizvy na rukou) a neublížila tím tolika lidem.
5. Přála bych si abych na základku, když jsem na ní byla, brala vážněji a nemusela jsem dopadnout tak jako teď na zdrávce.
6. Přála bych si abych si nevystavěla tu bariéru, kterou tu mám mezi mnou a tátou a ostatními lidmi, kteří mi chtějí být na blízku, která nejde zbourat.

Deset dní, den čtvrtý

22. července 2012 v 11:31 | Ivy |  Výzvy

Sedm věcí, nad kterýma často přemýšlíš.

1. Co bude? Je v životě pár věci, co mě neminou. Teď nejblíž je to získání výsledku z jednoho vyšetření, soustředění, nástup do školy, nástup na praxi (nemocnice) a mě neustále vrtá hlavou, jak to všechno dopadne, bude, co se uděje a tak... Bludný kruh.
2. Co by bylo kdyby? Ráda kreslím vzdušné zámky, přemýšlím nad situace, které by se staly kdyby... Vysnívám si nereálné obrazy a čekám, co z toho má aspoň minimální možnost se stát - zatím nic...
3. Najdu i já svou spřízněnou duši? Kdo si nevysníval svého prince, že... Zatím jen tak výhledově ho nečekám, ale zajímalo by mě jestli někdy až budu třeba dospělá (tím nemyslím za rok až mi bude 18, ale až budu opravdu dospělá a soběstačná) jestli potkám někoho s kým bych chtěla opravdu být.
4. Proč se některý věci nedějou jiným lidem? Ano jsem škodolibá a přeji věci, které jsem zažila já nebo i někdo jiný (a nebyly dvakrát příjemné) aby je poznali i lidé z mého okolí, kteří netuší, že někdo tady má i opravdu velké problémy ne jako ty jeho, které se skládají z toho, co si oblečou, jak se namalujou a kam pojedou na dovolenou.
5. Splním si aspoň jeden svůj sen? Pomalu a jistě s postupem věků si v hlavě utvářím takový ten seznam 'before i die'. Někdy to beru s nadsázkou někdy až moc vážně až mě z toho chytne pochmurná nálada, že to prostě není možná abych si na něco jako svůj sen mohla dovolit pouze pomylset či snad doufat, že se mi splní.
6. Co by se stalo kdyby ke mě všichni bez vyjímky byly upřímní a neschovávaly se za lži? Vím, že na světe tolik hnusu kolik nedokáži pojmout. A když na mě někdo vybalí starou lež a promění ji v pravdu opravdu mi někdy zůstává rozum stát... Kolik toho vlastně nevím.
7. Odmaturuju? Ano, mám to za pár. Celé dva roky coby hop a skok k maturitě. A dám to?

Deset dní, den třetí

21. července 2012 v 11:02 | Ivy |  Výzvy

Osm způsobů, jak si získat tvé srdce.

1. Udělej první krok, protože já ho neudělám.
2. Buď upřímný. Mluv o svých citech, o tom co se ti nelíbí, co tě trápí.
3. Nenuť mě být ve společnosti tvých kamarádů, nebo tam kde nikoho neznám.
4. Nevyčítej mi, že na tebe nemám čas. Podporuj mě ve volejbale a to, že mám čtyřikrát týdně trénink a víkendy zápasy mi nevyčitej. Nejlepší by bylo kdyby jsi měl i ty vlastní koníček.
5. Buď věrnej a pokud ne dostáváme se k bodu dva. Co víc nesnáším než nevěru jsou lži a tahání za nos.
6. Buď sám sebou a nechovej se ve svý partě úplně jinak než jakého tě znám já.
7. Přijmi můj názor a nesnaž se ho změnit i když je špatný, ale stůj si za tím svým a ať nikdy neslyším slova 'jak mylsíš, vždyť je to vlastně jedno' apod...
8. Nejsem žádná křehká panenka, ale jsem romatička do morku kosti a občas potřebuju něžnější slůvko. Ale zas všeho s mírou.

A další jako...
Nebuď šampónek. Měj dlouhé vlasy. Hraj na kytaru. Poslouchej tvrdší muziku.
Beru jako nepodstatné plus :).

Deset dní, den druhý

20. července 2012 v 12:24 | Ivy |  Výzvy

Devět faktů o tobě.

1. Nemám ráda ani jednoho z rodičů. Nejblíže z rodiny mám k tetě, sestřenici a babičce.
2. Svou školu, kterou studuji jsem si vybrala jen jako nejlepší z nehorších a poslední možné řešení.
3. Dříve jsem taky poslouchala ty rádiovky, cukrošky co zpívají a nezpěváky, co zpívají. Asi před dvěma lety jsem změnila kompletně názor na muziku a odté doby jedu jenom tvrdé a depresivně.
4. Snažím se tvářit rozumně, vyspěle, inteligentně a když na to přijde tak s úplným nezájmem. Zatím se zdá, že mi to vychází avšichni mi to baští, ale vždycky se pak užírám doma tím, co mě trápí ale nedokáži to dát najevo.
5. Nerada nakupuji.
6. Mám dva okruhy přátel. První jsou ty, co jim mohu říct vše - jsou tam asi dva lidi. Druhý - jsou lidi, kterým neříkám vše a většinou abych nemusela říkat pravdu hodně si vymýšlím.
7. Nikdy jsem neřekla nahlas 'mám tě ráda' nebo 'miluji tě'.
8. Jsem hodně vybíravá. Téměř nejím maso. Jakmile se mi něco na talíři nelíbí, nejím to.
9. Hodně se mi stává, že něco dlouho chci (jako třeba teď steely) a pak když už to mám na dosah tak couvnu a změním názor.

Deset dní, den první

19. července 2012 v 19:05 | Ivy |  Výzvy
Začínám tímhle 'řetězáčkem', protože mě prostě zaujal :).

Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.

1. Štve mě jak jsme se odcizily, ty víš jaká jsem a tak jsi mohla tušit, že tě prostě podržím, ale že mě na emotivní scénky moc neužije a proto mě překvapilo jak jsi vzala to, že jsem na tvém odjezdu do nemocnice měla minimální účast. Taky jak bych se tě mohla zeptat na něco nebo tě podpořit, když jsi nechodila do školy a když už jsi tam byla tak jsi se bavila jenom s těma tvýma novýma kámoškama. Ale to už je za náma. Teď když už nevzpomínám staré křivdy a všechno je relativně zapomenuto. Tak si mi stěžuj, že ti nepopřál k svátku ani k naozeninám, že jsi od něj čekala víc. A co já, kurva? Taky jsem měla svátek, taky narozeniny a ano, opravdu jsem čekala aspoň blbej vzkaz na zdi na facebooku. Jo když jsem já ti mohla napsat o půlnoci tak proč ty jsi nemohla napsat aspoň během dne? Pak se div...
2. Ty kdybys ke mě hned v prváku přišel a řekl něco strašně duchaplnýho a upřímnýho tak ti padnu k nohám, teď už na tebe seru!
3. Známe se většinu mého dospívání, které je už zřejmě u konce tak proč mi ty jako dospělák připadáš víc v pubertě než já před sedmi lety? Viděl jsi mě v hodně situacích, kdysi jsme společně trávily téměř všechny víkendy, pár týdnů o prázdninách tak proč teď najednou je všechno horší i když už jsme všechny z týmu z krizového věku pryč? Štvě mě jak nám tvrdíš, že musíme být týmový a odejít až nakonci sezóny tak proč jsi s náma chtěl skončit už v půlce sezóny. To všechny kecy, sliby a poučky o tom jaký máme být vzaly za své. To ti nikdy nezapomenu.
4. Víš nikdy moc neumím projevovat ty kladný city na správném místě. Chci ti jen říct, že si tě neuvěřitelně vážím. Takovou jakou jsi prosím zůstaň. Protože nikdo z mých blízkých mě nedokáže tak vyslechnout, být mi oporou, poradit a to se s tebou vídám jen sporadicky, protože ty vždycky přijdeš a zeptáš se jak mi je a to už málokdo dělá.
5. Pak se div, že ti nevěřím ani pozdrav. Když řekneš dobrý den musím se ujistit a koknout z okna jestli náhodou není noc a ty s tím nesouhlasíš. Jeden den se na mě rozkřičíš, co si to dovoluju. A hned stejným dechem všechno to, co o jsem ti vytkla potvrdíš svými činy. Jsi neuvěřitelnje pokrytec a je smůla, že ještě nemám možnost se sama o sebe postarat a zajistit si vlasní zázemí, protože vedle tebe nechci strávit ani minutku navíc.
6. Mám tě ráda a někdy mě neuvěřitelně sereš. To jak vždycky přijdeš jestli můžeš na pc, co si mylsíš že ti odpovím? Jasně že tě tam vždycky pustím, tak kurva když řekneš že za chviličku mě už pustíš tak to aspoň upřesni, protože já kvůli tomu pak jenom vyšiluju protože podle tebe chvilička znamená různou dobu - hodinu, dvě i tři. Vadí mi jak se na nás přiživuješ, neplatíš tu vlastně nic a tváříš se jako by ti to tu patřilo. Trochu pokory ne? Zato jsi mi báječně nahradila jí, tu s kterou se nebavím už roky. S tebou to jde. A to je ta rozpolcenost ve mě. Miluji i nenávidím.
7. Chtěla bych v tobě najít opravud dobrou kamarádku, tak mě prosím nesklam, já se taky budu snažit, opravdu, nebudu na tobě hledat každou chybičku, budu se snažit být milejší, ale nic není nekonečný stejně tak moje trpělivost tak prosím svůj temperament aspoň přede mnou drž na uzdě.
8. Ahoj. Vím, že se neznáme, ale už tě chci oslovit dlouho.
9. Jsem ráda, že jsi mi po té hádce napsala jako první, možná za to může moje paličatost, možná to bylo proto, že jsem asi vážně měla pravdu, ale já bych rozhodně nenapsala. Víš, že už to nikdy nebude jako předtím, ale jsem ráda, že mám aspoň to, co teď.
10. Kdyby jsi kdysi našel odvahu říct mi to sám aneposílat za sebe svoje pochybný kamarádíčky tak by jsme dneska byly určitě jinde než-li jsme.